Andula občas vleze na weby, na nichž se lidé zbavují nepotřebných věcí z nejrůznějších důvodů „zdarma“ či „za odvoz“. Andula je totiž přerozdělovač. Sežene pro druhé, doveze jim to a jen občas si pořídí nějakou tu "čurdu" pro sebe. A tuhle tam na jednom z těch webů někdo nabízel moc pěknou komodičku. Andula ji zblejskla a hned jí to zapálilo! Jú, ta by se hodila kolegyni v práci! Andula totiž maká v chudém českém školství.

A tak neváhala a napsala: „Dobrý den, paní Jitko, pokouším se "vysoutěžit" Vaši skříňku do kabinetu, který sdílím s kolegyní. Byla by pro ni, aby si měla kam dát hračky pro děti. Tento týden jsme takhle už získaly věšák! Tak to zkouším ještě na Vás, kdyby třeba byla skříňka ještě volná, že bychom ji s věšákem seznámily. S přátelským pozdravem Andula“


Tím se rozjela následující korespondence…

Dobrý den, musím říci, že jste mě opravdu pobavila! Paní, která byla před Vámi, si skříňku už vyzvedla... Byla jste v užším výběru 3 ze 17, kteří měli zájem. S paní jsem ale začala komunikovat dříve, než jste napsala a bylo by nefér jí to odříct. Jste mi sympatická tak, že zjistím, jestli někde v mém okolí není jiná skříňka, kterou bych vám dala. Zatím se mějte! Jitka

Paní Jitko, nic neshánějte. Prostě to osudově nemělo být. Já už v mezidobí, než jste se ozvala, vymyslela jinou věc…

Mám na půdě knihovnu, která má od morčete vykousané díry ze strany v soklech. Už jsem dnes v práci změřila, jak vysokou Linda potřebuje tu "skříňku". Zejtra to nahoře na panelákové půdě ufiknu na požadovaný rozměr pilou ocaskou. Tou já vládnu jak chlapi kotoučovkou. Řežu opravdu neskutečně rovně, takže to nepochybně bude opět originál. Můj třicetiletý syn je takové pometlo, říkává mi občas, jak je na mě hrdý. Hm, ne jako na matku, ale jako na řezačku prken, zužovačku skříní na míru, vrtačku, obkladačku a elektrikářku. Tak daleko jsem to dotáhla s diagnózou „česká učitelka“! No, a s Vaší skříní jsem se zřejmě podvědomě jen chtěla dalšímu pižlání vyhnout. Kolegyně je o 20 mladší než já a je ze mě paf už teď. Mně je pouhých 60.

Mějte se krásně, děkuju za veselou zprávu. A opravdu, ale opravdu, nic neshánějte. Vždyť tady ten web já beru jako "náhodu". Neležím v něm dnes a denně. S přáním všeho dobrého Andula

Vy jste prostě boží!!!!!! Opět se tu třískáme smíchy. Zdraví Vás moje máma, které je 70 a za svůj život se už taky něco napižlala a moc vám rozumí. Je ještě něco, o co byste měla třeba zájem? Vyhrabu cokoli! Jitka

Kde učíte? Jsem taky úča...

V Křupanově - spec. pedagog na 0,5 s kvalifikací biologa, pšíchologa a tělomrska. Toho posledního ale již nejsem mocna. Pšíchologa dělám na druhé škole, kterou nechci jmenovat, páč ji chci opustit. V Křupanově se mi ale moc líbí. Je to tam lidské a oproti pražským školám neskutečně klidné.

Já momentálně už opravdu nic nepotřebuju. Ani na tu druhou školu. Tam už jsem v září navezla do pracovny konferenční stolek za odvoz a takovou čupr sedací pidisoupravičku, ale tu jsem si pořídila za své za celých 500 Kč, abych to tam neměla jak noru. Harantíci a rodiče tam chodí jak procesí. Ale to asi nebude jen tou soupravičkou.

Jo, a že Vaši maminku taky srdečně zdravím. Ženskejch ozbrojenejch pilou, kladivem, případně majzlíkem, je jako šafránu!

Já mám po nebožtíkovi exmanželovi v garáži kila šroubů, vrutů, podložek, matiček a jiných ptákovin technických a ještě občas něco dokupuju. V železářství mi rozumí, ačkoli po nich většinou chci něco jako "čudlik" nebo "šlumprcajk" nebo mlčím a v ruce třímám vzor toho, co potřebuju, a raději se to ani nepokouším pojmenovat.

Pedantický pedagog se ve mně projevuje v té garáži pouze v tom, že mám všecky cajky roztříděné do krabiček podle typu a velikosti. Chlapi z domu si chodí jak do skladu. Netuší, že např. tu původní hromadu šroubků velikosti slušného mraveniště jsem po rozvodu, a sakra, už před 25 lety, 3 dny přebírala uprostřed obýváku na koberci a třídila a třídila a třídila. Tím jsem se zbavila porozvodové kocoviny, neb to bylo lepší než meditace na odpuštění.

Mějte se, dámy, krásně!

Anka

P.S.: Kdybyste potřebovala něco od železa, tak neváhejte, a řekněte si. Pozvala bych Vás na kafe do garáže a určitě byste si vybrala a odcházela společensky i technicky uspokojena.

- - -


To je z té naší korespondence prozatím vše. Jsem zvědava, jak to dopadne. Jako esli ta paní Jitka zejtra napíše a někdy přijde. Jsme totiž obě s pedagogickou diagnózou, tak by možná bylo lepší se v tý garáži z toho českýho školství vožrat. B-)