Mám stejnou zkušenost. Je to smutné. Ale takové lidi, kteří si ke mně přijedou pro věci, já je ohodnotím a oni se na oplátku hodnotit nenamáhají si píšu na soukromý seznam a příště, když se mi ozvou, mají smůlu a předám věc někomu jinému.

Pre Veronika-
tak to už ani nekomentujem koľko hodnotení som nedostala a tiež som už radšej darovala niekomu inému. Ešte mali chochmes mi napísať, že majú záujem a už vedia kam si pre vec môžu prísť

Ještě můžete zkusit obdarovaného upozornit, aby hodnocení napsal. I když je pravda, že já to zkusila a bylo mi řečeno, cituji- " Na tohle já nehraju." nebo " Tak příště ho napíšu."

Pre Eva-
ja každému napíšem ďakovný mail a v ňom aj to, že som napísala hodnotenie, a že ocením ak aj mne napíše. Ale to som si mohla nechať iba zdať. Nedočkala som sa žiadnej odpovede a keď čítam čo bolo napísané Vám tak som aj rada

Tohle mě také mrzí, darovala jsem 3 předměty, dva jsem posílala poštou, dala jsem si práci s balením a odnešením na poštu (kterou nemám zovna blízko) a příjemkyním vždy udělila pozitivní hodnocení že byli spolehlivé a dobře komunikovali.Ale ani jedna mi dobré hodnocení neoplatila.Snad se ho jednou dočkám.

Pre Bára Hricová -
to človeka zamrzí keď ste tomu venovali toľko času. Ako píše Veronika Ava takých ľudí si treba písať a darovať niekomu inému kto to ocení. Ja som už tiež odmietla človeka práve preto, že mu bolo zaťažko napísať pár slov.

mysik - děláte správně i já mám takové zkušenosti, dávám každému hodnocení hned když inzerát ruším,ovšem jak říkáte někdo se nenamáhá napsat aspoň OK

Pravdou je, že jsem o udělování "hodnocení" donedávna ani netušila. Teprve, až mi přišlo oznámení, že mi bylo - coby příjemci - uděleno kladné hodnocení, začla jsem zjišťovat, co to vůbec je, abych mohla opětovat
Vždy mi stačilo podání ruky a poděkování ústne.

Před Vánoci jsem inzerovala tři zimní bundičky pro děti 3-5 let. Ozvala se mi nějaká paní, že je všechny nutně potřebuje, neb strašná situace u dcery ... Tak jsem vzala velkou krosnu, kterou jsem zcela zaplnila oblečením, hračkama, přibalila jsem nějaký ten pytlík bombónů a vezla to 60 km do Phy.
Paní, aniž by vyjádřila podiv nad tím, že chtěla 3 dětské bundičky a dostává napěchovanou 15-ti kilovou krosnu, požádala mne o pomoc s nandáním krosny na záda a bez poděkování a pozdravu odkráčela ...
To mne teda zamrzelo, neb u předávky byly i mé 3 děti, které zcela logicky a podvědomě očekávaly - výměnou za své osobní věci - ten moment překvapení (té obdarovávané paní) a poděkování za to, že se vzdaly svých hraček a podělily se tak s dětma, které hračky mít nemohou ...
Přitom stačilo tak málo - poděkovat.

Pre Blanci-
strácam slová po tom príspevku. Za dobrotu na žobrotu. Tiež ste sa ponaučili. Dúfajme, že bude takých ľudí čoraz menej.