Kůlna vůbec nebyla červená, ale jak Míša hned poznal, byla to nejlepší kůlna na světě. Našel v ní totiž ostrov snů a s ní objevil dědu Andrýse, kamaráda sice o víc než padesát let staršího, ale s klukovským srdcem a sněním, který nikam nepospíchal a nic moudře nezdůvodňoval. Tak vzniklo přátelství, které oba obohacovalo, tak vznikla postupně i hra na kůlnu, která už vlastně ani nebyla.
Příběh červené kůlny napsal Ota Hofman před více než čtyřiceti lety, mnohé se mezitím změnilo, ale základní myšlenka stále platí: člověk jen těžko hledá někoho blízkého a když ho najde, je to dar, kterého by si měl vážit...
Předání Praha 10, Malešice, ulice Plaňanská nebo Vrátkovská
