Individuální lidský život uběhne rychle, život lidských společenství přetrvává staletí. Práce pokolení se na sebe vrství, jako by tisíciletá včela z chutí a vůní po sobě jdoucích let vytvářela plástev toho, čemu v přítomné dějinné chvíli říkáme současnost. Peter Jaroš nám svým (úspěšně zfilmovaným) románem umožňuje ochutnat poměrně nedávnou, ale už nostalgickým hávem postupného zapomínání zahalenou vrstvu této plástve. Vykrajuje z ní tři desetiletí - od 90. let předminulého století do konce první světové války - osudů lidí z liptovské vsi Hybe, naplňuje je dramaty i nadějemi, sociálními i národními touhami našich předků a snaží se je vidět a pocjopit očima a rozumem současníka, bohatšího a zkušenosti následujícího pokolení, o humorně přijímanou deziluzi z minulosti i o nové naděje.
