Oba mytologické romány o trójské válce, Diktys Krétský i Darés Fryžský, velmi oblíbené a rozšířené v pozdní antice i ve středověku, byly hojně opisovány a od 15. století vydávány často tiskem v různých zemích.
Za původce kratšího z obou vyprávění, nazvaného Pád Tróje (De excidio Troiae), se vydává Darés z Frygie, Héfaistův kněz v Tróji, který údajně prožil sám válku i poslední dny města. Líčí události jakoby z trójského hlediska. Chválí hrdinství trójských bojovníků, kteří často zahánějí Achajce až do jejich tábora a jsou odhodláni buď uhájit vlast, nebo s ní zahynout.
Druhý, obšírnější román prý vznikl jako zápisky jiného účastníka války, Diktyse z Kréty, který provázel k Tróji krétského krále Ídomenea a jeho druha Mériona. V úvodu se vypravuje, že tento deník, sepsaný foiníckým jazykem a písmem, byl nalezen v rozvalinách Diktysova hrobu za císaře Nerona, na císařovo přání zpracován řecky a přeložen do latiny jakýmsi L. Septimiem pro Q. Aradia Rufina. Tento Rufinus je asi totožný buď s římským konsulem z r. 317 n. l., nebo s císařským úředníkem z r. 363 n. l.
Účelem obou fikcí je dodat vylíčení trójské války zdání pravdivosti. tohoto cíle bylo dosaženo, ve středověku se věřilo, že skutečně jde o vyprávění přímých účastníků.
Z latinských originálů přeložila a seznamem vlastních jmen a úvodem opatřila prof. dr. Eva Kamínková, CSc.
Antická knihovna, prémie 1976.
