Hezký den všem, také jsem nabídku pana Michala sledovala, sice nejsem odborník, ale moje hodnocení je podobné jako u paní Zity Opatové. Obrazy jsou signované, tím se jejich hodnota zvýší. Pěkný den a s rozmyslem dáváním věcí zdarma.

Nic moc cenného tam nevidím. Možná ty chaloupky od Reitera by se někomu mohly líbit a dal by za ně třeba tisícovku, jinak jsou to dle mého názoru obrazy za nižší stokoruny. Pokud se mýlím, tak mě někdo opravte prosím.

A co když jsou to reprodukce?

Mám jeden obraz od stejného akademického malíře jako jsou tyto obrazy signované - děda a babička ho dostali kdysi jako svatební dar. Pokud je to prostě olej na plátně a je to zarámované, tak jsou to originály a budou vzácnější s tím, jak je půlka lidí bude naivně považovat za reprodukce nebo je schová někde na půdě kde to pojde hnilobou.

Upřímně, zrovna u obrazů DOPORUČUJI VŠEM LAIKŮM ať se nejdříve poradí s nějakou galerií, nejdříve stačí zaslat fotky, později vidět osobně, ale určitě je velmi naivní je jen tak rozdávat. Zdá se to jako hloupost, ale některé věci které jsou pouze 30 let staré, jsou dneska už velmi cenné a to se tu můžeme bavit třeba jen o pitomých pokemon kartách , jsou prostě lidé, kteří za to ty peníze dají. Takže rozdávat obrazy akademických malířů z minulé éry... no dobře no...každý svého štěstí strůjce.

Děláte bouři ve sklenici vody paní kiki27. Ty darované obrazy jsou naprosto bezcenné, mají cenu max cenu rámu + 100, a to i kdyby byly originály. A s pravděpodobností hraničící s jistotou to pan Michal dobře ví.
S poradou v galerii nebo antikvariátu víceméně souhlasím, ale takhle generalizovat, jako to děláte vy, je laický nesmysl. Pardon.

Jak jsem už řekl, jediné co z těch obrazů má cenu vyšší než rám +100, jsou chaloupky od Reitera. Ale jen kvůli jménu. Od něj se spíše sbírají městké obrazy, chaloupky moc neumí, ani vesnickou atmosféru.
Kdo by chtěl bydlet v tak ošklivých chaloupkách v močále? Při každým pohledu na ten bych ty lidi tam litoval

re: petoru. Také mi to připomnělo některé vcelku depresivní obrazy visící na stěnách různých bytů a domů, kam se navíc vůbec nehodí. Svého času však představovaly pro jednotlivé občany možný pokus, jak "uchovat" hodnotu peněz v období těsně před měnovou reformou r. 1953. Podle návštěv u různých známých vidím, že většina z nich stále přetrvává na svém místě na zdi, ale už spíše ze sentimentálních důvodů, nebo jako připomínka historického okamžiku velkého ožebračení, jelikož prodat (natož ještě se ziskem) se prostě nedají.
RH002

Ano tento fakt byl umně zapracován například v pěkné noir kriminálce Ve stínu. Tam si koupili myslím obraz od Slavíčka

re:petoru. Tak obraz od Slavíčka se dá prodat. Na Antonínovi se dá i vydělat (podle obrazu), na Janovi už méně, resp. koupil-li někdo před rokem 1953 třeba nějaké jeho zátiší za řekněme 40000 Kč, tak má dnes při dobré aukci šanci dostat tu samou cifru. Ovšem jen tu cifru, hodnota těch původních peněz je prostě dávno pryč.
RH002

Jana mám dovela rád. Od něho se mi celkem líbí některé ty pražské obrázky, třeba jeho momentka z Pavláku je krásný obraz. Jakoby se člověk díval přes okno v děšti.

..docela..

re:petoru. To je pravda, měl dobré oko a ruku měl jistou. Ono mít ateliér v podstatě na Hradě, tomu se máloco vyrovná a co teprve těm pohledům z oken, které tam měl jako na dlani. K tomu za studií cesty po zahraničí včetně malíři a výtvarnými umělci opěvované Itálie a kdo může chtít pro rozvoj vlastního talentu (samozřejmě kromě klasické dřiny, bez které nic nevzejde) víc.
RH002